Hlasuj v soutěži Nej úsměv členů TP ☺..

°°..V neuvěřitelném světě..°° 15. díl

29. srpna 2010 v 13:51 | Nia*Nici [Nicooletka] :-* |  * V neuvěřitelném světě *
v neuvěřitelném světě
By Nia*Nici [Nicooletka] :-*

For blog-about-twilight.blog.cz

Díl 15.

S názvem Otisknutí.

"Víš, Sáro, fakt to chceš vědět?"
"Jo, fakt to chci vědět." Stála si na svém. Nevím co mám dělat.
"Takže.. Slib mi, že neodejdeš, že na mě nebudeš řvát, protože by ti to stejně nepomohlo. Ano?"
"Dobře.." řekla s nejistotou.
"Řekni slibuju, že.."
"Slibuju, že neuteču, slibuju, že po tobě nebudu řvát, protože by mi to stejnak nepomohlo."
"Dobře." Já jí to nesmím říct… Ale co mi zbývá? "Když jsem ti vyprávěl o Lii a mém otci, říkal jsem, že se do sebe zamilovali. Cože není tak úplně pravda. Lia se do mého otce otiskla. Když se někdo z nás otiskne, je to jako když.. Jako když Hluchý poprvé uslyší. Jako když slepý poprvé uvidí. Jako když se někdo, do někoho zamiluje, že už to více nejde, je pro něj schopný udělat všechno, s vědomím, že se už nikdy do nikoho jiného nezamiluje, protože se otiskl jen do jediného člověka, do člověka, který je osudem daný. Lia si mého otce nevybrala. To prý osud si ho pro ni vybral."
"Takže otisknutí je něco jako láska na celý život, jo?"
"Když se na to díváš takhle." Jsem rád, že po mě nezačla ječet. Sice jsem jí ještě spoustu toho neřekl, ale prozatím to stačí. Stejně mi vaří všechna krev v těle. Jeden špatný okamžik a vybuchnu, proměním se jí před očima.
"A ty už ses.. Otiskl?" no a co teď? Pravdu nebo lež?
"Zatím ne."
"Aha. A jak to je, to příjde tak najednou? Nebo budeš mít nějaké.. Tušení? Můžeš se otisknout do někoho,
koho vidíš poprvé v životě?"
"Příjde to.. Tak nějak ostupně. Ne že nějaké tušení. Ale táhne tě to za tím člověkem. Podvědomě. A do koho myslíš, že se otiskla Lia? Mého otce tenkrát viděla poprvé za život."
"Aha, takže do někoho, koho vídáš denně se otisknout nemůžeš?"
"Na co narážíš?" Tuhnou mi svaly. Dýchám zhluboka, mám zavřené oči, musí to pomoct. Nemůžu se tu proměnit.
"Na nic." Použila lhostejný tón, ale lhostejné to nebylo.
..::SÁRA::..
"Na co narážíš?" Kam asi! Doufám, že se do mě neotiskne. To by byla moje smrt.
"Na nic." Zkusila jsem lhostejný tón, ale myslím, že se to nepovedlo. Doufám, že si toho nevšiml. Oba jsme mlčeli. Nespouštěla jsem z Kuby oči. Měl ruce v pěsti, dýchal zhluboka, byl celý ztuhlý.
"Nemůžu se otisknout do někoho, koho vídám denně. Je to něco jako láska na první pohled. Ale dejme tomu, že tady přijede nějaká tvoje kamarádka, kterou jsem už kdysi viděl. Mohl bych se do ní otisknout, protože když jsem jí viděl naposledy, tak jsem ještě nebyl.. Tohle. Třeba jsem ji viděl před třemi lety. To jsem to ještě o sobě nevěděl. Pak odjela někam pryč, tak jako ty. Kdyby teď přijela, je možné že se do ní otisknu. Je to možné, ale nemusí to tak být." Aha, takže tím, že mě vídá denně, se do mě už otisknout nemůže.
"No.. Díky za vysvětlení a teď pujdu.."
"Kam?"
"Kam bys asi řekl?"
"Nechceš na chvíli zůstat?"
"Hm.. Měla bych jít domů."
"Dobře. Stejně musím do obchodu, tam jsem původně šel. Tak pujdu s tebou." Kývla jsem. Zvedli jsme se a mlčky kráčeli. Už nebyl tak ztuhlý, ale vždycky když jsem se ho zeptala něco ohledně vlků, zaťal ruce v pěsti. Tak jsem si nechala ty myšlenky pobíhat hlavou, ale radši jsem se ho na nic neptala. Došli jsme k nám a rozloučili jsme se. Babi bude nadávat! No co už..
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Minnie von Diversion <3 Minnie von Diversion <3 | Web | 29. srpna 2010 v 14:05 | Reagovat

od affs mi to nevadí =) a teď jdu číst ;)

2 Minnie von Diversion <3 Minnie von Diversion <3 | Web | 29. srpna 2010 v 14:10 | Reagovat

tenhle dil se ti moc povedl zlato, je dokonalej

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama