Hlasuj v soutěži Nej úsměv členů TP ☺..

°°..V neuvěřitelném světě..°° 22. díl

10. září 2010 v 18:22 | Nia*Nici [Nicooletka] :-* |  * V neuvěřitelném světě *
v neuvěřitelném světě
for blog-about-twilight.blog.cz

by Nia*Nici [Nicooletka] :-*

díl 22.

-S názvem Vlk z lesa u lesa.


..::SÁRA::..
Já to věděla.. Proč mi to neřekl hned? Pravda, asi bych s ním nešla nikam.. Ale proč mi lhal? Bylo to vážně lepší nechat to tak? Tajit to přede mnou? Pochoduju po pokoji jako duch a uvažuju co dělat. Koukám z okna. Děda právě odjíždí autem na poštu. Babička šla na hřbitov. Jsem v tu sama. Někdo zvonil nebo se mi zdálo? Skočila jsem ke schodům a dupu dolů.
"Ahoj."
"Jejda, Romane. Ahoj."
"Fuj, Sáro, smrdíš. A to jsem chtěl jít ven."
"Smrdím?"
"Jak mokrej pes, vážně." Aha.
"Jo.. To je možný, promiň."
"Tak, jdeš ven?"
"Jejda.. Ven.. Nějak se mi moc.. Nechce.. Běž s Bárou." Mrkla jsem na něj.
"No, víš.. Mysme se včera pohádali."
"Proboha proč?"
"No.. Nechce se mi to řešit.. Také nejdeš jo?"
"Pokud mi to vysvětlíš tak pujdu." Zakroutil hlavou a povzdychl si.
"Tak jo." To vážně tolik chce ať jdu ven?
"Fain, tak já skočím nahoru se převléct, ať nesmrdím." Otočila jsem se a šla jsem nahoru. Vzala jsem si černé tričko s růžovým nápisem 'No Promisses I remember the Past',
černou sukni s legínama a fialovou čelenku do vlasů. "Jdem?" říkala jsem jak jsem šla ze schodů. Řekla jsem to tak potichu, že jsem si připadala jakobych muvila sama se sebou, ale jsem si jistá, že mě Roman slyšel. Skočila jsem do bot a vylezla z baráku. Právě jsem se rozhodla, že udělám velkou změnu. Ostříhám se, nabarvím..
"Hezké tričko.. Žádné sliby.. Pamatuju si minulost.. Pěkné,
je to tady růžové na černém, jo?"
"Jak sám vidíš. Hele tak co kdybys mi řekl proč jste se pohádali?" Poškrábala jsem se na noze, něco mě kouslo! To je tím, že jsme tady u lesa.
"Hmm.. Řekl jsem jí Sáro. Pak jsem se jí omluvil, ale ona si to prostě špatně přebrala! Já za to ne-" podívala jsem se na něj. "Sáro běž dál a nezastavuj se. Běž dál."
"Co ti je?" cítila jsem jak mi něco zase leze po noze. Chtěla jsem to zaplácnout ale oči byly rychlejší. Teď jsem to pochopila. Musela jsem si předtím seškrábnout strup.. Teče mi krev a Roman ji cítí. Okamžitě jsem to chtěla setřít, ale bylo pozdě. Roman už stál vedle mě a chytl mě za tu nohu. Odehrálo se to tak rychle, že jsem ani neztihla nic říct, cítila jsem jak mě pevně drží a už se dotýká zubama mojí nohy, ale zlomek setiny na to mě pustil a skočil asi pět metrů ode mě. Vedle mě stál obrovský vlk, koutkem oka se na mě podíval a hrozivě vycenil zuby na Romana.
"Jo, ok! Já už jsem v pohodě! Už se klidním!" vlk s šíleným vrčením se vrhl vpřed proti Romanovi.
"Dost!" vykřikla jsem. Vlk se na mě nechápavě podíval. Roman si očividně oddychl.
"Díky, Sáro. Kubo, v klidu, já už se ovládám!" Vlk se podíval na mě.
" Ješ-ště chvi-vil-ku, zať-tím to poř-řád te-č-če, dík." Zděšeně se nadechuju mezi písmenkama slov, které jsou vykoktané pro rozzuřeného vlka. Znovu vycení zuby na krčícího se Romana u stromu. Po dlouhé chvíli mlčení se vlk znovu otočí na mě.
"Děkuju." Nevím, jestli se mi to zdálo, ale vlkovi přes tvář přeběhl úsměv. Otočil se, nahrbil se a skočil do lesa. Moje oči se podívaly na Romana.
"V pohodě?" zeptal se mě. Nebyla jsem si tím na sto procent jistá, ale udělala jsem opatrný krok k němu bez toho abych odpověděla. Roman udělal ještě opatrnější krok ke mně a s velkou rozvážností udělal dalších pár kroků. Z lesa se ozvalo zakňučení a vlk se znovu vynořil z černého lesa.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Minnie von Diversion <3 Minnie von Diversion <3 | Web | 26. září 2010 v 17:01 | Reagovat

drama =D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama