Hlasuj v soutěži Nej úsměv členů TP ☺..

°°..V neuvěřitelném světě..°° 26. díl

10. září 2010 v 18:30 | Nia*Nici [Nicooletka] :-* |  * V neuvěřitelném světě *
v neuvěřitelném světě
for blog-about-twilight.blog.cz

by Nia*Nici [Nicooletka] :-*

díl 26.

-S názvem Nečekaná návštěva.


Vzala jsem Kubu a běželi jsme chodbou úplně nakonec. Pak jsme zahli do leva. Po schodišti do prvního patra. Byla tam široká chodbička s několika židlemi. Na konci dveře přes celou chodbu dveře a na nich nápis: Operační sál č. 4 - Přívoz ze sanitky, akutní. Tohle teda bylo akutní! A hodně! Ze dveří právě vylezla nějaká sestra.
"Sestro! Je všechno v pořádku?" vyskočil Kuba.
"Promiňte, kdo jste?"
"Jsem sestřenice pacientky. Děje se něco?" zeptala jsem se.
"Ach tak, všechno jde podle plánu, co se týče četných zlomenin, ale vetší problém nám dělá ta tekutina v krvi."
"A kdy přibližně skončí operace? Vím, že před chvílí začla.."
"Odhad, tak pět hodin, ale nevím to jistě."
"Děkujeme za informace."
"Není zač, nashledanou."
"Nashle." Tak a teď jen čekat.
"Po dvou hodinách šla nějaká černovlasá doktorka na sál.
"Přihoršuje se? Doktorko, prosím."
"Dobrý den, doktorko prosím vás, jsem sestřenice od pacientky. Děje se něco?"
"Potřebují tam urologa. Omlouvám se, není času nazbyt."
"Co to je neurolog?"
"Ježíš! Urolog dělá s vylučovacíma orgánama! A já asi taky brzo budu potřebovat urologa, ale kvůli tobě, aby tě mohli odsud vyloučit!"
"A co mám jako dělat? Myslíš, že za to můžu?" asi ne no.. Sklopila jsem hlavu a sedla si na židli. Zavřela jsem na chvíli oči, zatímco on nervózně chodil tam a zpátky po té chodbičce.
Uběhlo dalších několik hodin. Konečně se tam zase otevřely dveře.
"Tak co? Jak jste na tom, doktorko?"
"Omlouvám se, že jsem s vámi předtím nemluvila. Slečna leží na JIP, je v kritickém stavu, pod přísným dohledem."
"Můžem k ní?"
"Ano, ale jen jeden, a jen na chvíli." Podíval se na mě.
"Tak běž.." řekla jsem, protože jsem věděla, že by se semnou hádal.
"Děkuju.." řekl mi. Doktoři pokynuli aby šel s nimi a já mu ještě řekla, že počkám v bufetu. Musím si dát pořádné kafe.. Čekám další půlhodinu. Kuba přišel jako tělo bez duše.
"Co.. Děje se něco? Vypadáš hrozně! Stalo se něco?"
"Ona.."
"ONA CO?" ne! To ne!
"Se chtěla zabít! Chápeš to? ONA CHTĚLA!"
"Jak to víš?" vyvalila jsem na něj oči. Tomu nevěřím. "A.. Doufám.. Že.. Se jí to nepovedlo?"
"Ne, to ne, je.. Žije.. Ale až ji odpojí od přístrojů, tak.."
"Cože? Co? Ne! TO NE! PROČ?"
"To svinstvo.. Byl nějakej jed.. Už teď měla být.. ale tím, že do ní narvali nějaký antibiotika a všelijaký kraviny, tak se drží. Ale jen na přístrojích. Ona už vlastně.." KURVA! KURVA! KURVA! KURVA!!!
"NE! To nemůže bejt možný! Proč by se chtěla zabít? Chci mluvit s těma doktorama! HNED!" Kuba mě k nim zavedl. Ptala jsem se na všechno, co mi Kuba sdělil. Všechno je pravda. Ale to mi nejde do hlavy, PROČ KURVA? PROČ se KURVA chtěla zabít? Prakticky se jí to už povedlo..
Ale já to nedovolím, Roman taky ne, Kuba taky ne.. Nikdo to nedovolí. Ona se NEMŮŽE ZABÍT!!!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama