Hlasuj v soutěži Nej úsměv členů TP ☺..

»Výlet zvaný Slovakia« 11!

1. ledna 2011 v 22:10 | Nia*Nici [Nicooletka] :-* |  * Výlet zvaný Slovakia *
»Výlet zvaný Slovakia!«
díl 11.
-s názvem Beruška.


"Dík, zlato!" řekla jsem Igorovi a vzala si housku se sýrem.
"Lienka, čakaj na kakao," řekl a pak pokračoval, "už je skoro hotové."
"Nepočkám." Vyplázla jsem na něj jazyk.
"Mmm..."
"To nebylo myšleno, jak jsi to pochopil, smůla." Vyplázla jsem ho znova. Teď on taky. Asi tři minuty jsme na sebe vyplazvali jazyk. Roman se ségrou chytali pomalu výtlem. Až po třech minutách mi přinesl ke stolu to kakao a dal mi pusu na krk.
"Nech ti chutí.." pusu jsem mu oplatila.
"Ďakujem." Už mi ta slovenština přirostla k srdci.
"Romi? Jen se chci zeptat.. Nějak jsem pořád nepochopila, co to je ta lienka."
Řekla sestra. To už byl ale Igor v záchvatu smíchu a já, tak trochu, taky..
"Lienka, ľúbim ťa." Řekl Roman. Hm.. Jen škoda, že neví, že to říká sestře.
"Stejně nevím.."
"Beruška, sestřičko, beruška."
"To je čudné.." tak už mluví trochu slovensky.. Šíleně jsem si na to zvykla.
"Niie.. Nie je. Ta vaša.. Beružka? Je čudná." Řekl Roman
"Hej, to není pravda! Beruška je náhodou pěkná!!.. Víš. Co se u náš říká?"
"Neviem, čo?" podívala jsem se na sestru. Taky nevěděla, co myslím..
"Beruško, beruško, vystrč tečku. Tu co máš přímo na zadečku!"
"Jo, ve sllovenštině by to nešlo." Dodala sestra. "To by bylo: Lienka, Lienka, vystrč bodku, to čo máš priamo na zadočku. To se nerýmuje."
"Nie, lienka, to je pravda. Ale na mojú I.... I na tvojú, Roman, to pekne sedí." Jsem si jistá, že chtěl říct Izabelu.
Navíc měl říct 'aj' na tvojú.. Snad si toho Roman nevšimne.
"Igor, ty už tiež rozprávaš česky?
Tak ako sestry slovensky? Ste čudní."
"Roman, ty si tiež čudný. Nikto nie je dokonalý." Řekla jsem schválně slovensky. Načež jsem se zvedla, uklidila talíř i hrnek a šla jsem si vyčistit zuby. Když jsem došla zpátky, v kuchyni seděl Roman s Romanou. Celá zářila.
"Kde je Igor?" Roman hodil hlavou k obýváku.
"Miláčik, je načase vymeniť si role." Řekl, když si byl jistý, že ti dva vedle nás nemůžou slyšet.
"Ale teď jdeme do postele." Tázavě se na mě podíval. Začla jsem se smát.
"Čo? Lienka, ja.."
"Nemáš chuť?"
"Mám.. Len.."
"Tak nemluv a jdeme." Mrkla jsem na něj. Už neváhal ani chvilku. Vstal z gauče, chytl mě do náruče a nesl k němu do pokoje. Smála jsem se. Byli jsme u něj v pokoji během vteřiny.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama