Hlasuj v soutěži Nej úsměv členů TP ☺..

»Výlet zvaný Slovakia« 31!

19. ledna 2011 v 21:52 | Nia*Nici [Nicooletka] :-* |  * Výlet zvaný Slovakia *
»Výlet zvaný Slovakia!«
díl 31.
-s názvem Bude průser.. Jestli už není..!!


Od té hádky jsme spolu nepromluvili ani slovo. U oběda se o nás všichni bavili jako by jsme byli vzduch. Padlo i slovo 'zbouchnutá' načež jsme ani jeden nereagoval. Však ať si myslí co chtěj..
"Keď ti dvaja mlčia, viem, že nebudú potrebovať posteľ.. Miláčik, pôjdem?" mluvil Roman na Romanu. Oni a my, jsme totálně stejní.. Nojo, taky si ti dva vybrali dvojčata!
"Děcka, co jste takoví zamlklí? Bavte se, jste mladí.. Děje se něco, dcero moje?" otočil se taťka na mě. Neměla jsem chuť mluvit, tak jsem se ztěžka usmála a zakývala hlavou. "V tom případě s tebou potřebuji mluvit.." podívala jsem se na něj s výrazem 'jako teď hned?!' "Až dojíš.." pochopil mě..
"Pane bože, Pavol, čo robíš? Si ak malé dieťa! Pozri sa, zašpinil si im obrus.." smějí se všichni jak je Pavol neohrabanej. Kdyby to Patrik neřekl, ani by si toho nikdo nevšiml. Pouze mě a Igorovi to nějak nepříjde směšné. A když dojím mlčky se odeberu do kuchyně.
"Tak hele, milá zlatá, nehraj si, já na tobě poznám, že tě něco trápí, dcero moje."
"Všechno je v pohodě, tati."
"Ne, Izabelo, není, já to poznám. Jsi moje dcera, pochopíš to? Sice nejsi biologická dcera, ale pořád tě vychovávám od malička.. Jako kdybys byla má vlastní, tak to prosím, pochop, pořád jsem tvůj otec. Trápí mě, že tě něco trápí.."
"Já... Jestli mě něco, trápí, tak o tom nevím, nebo se mi to nechce řešit, nebo se to nedá řešit a už vůbec ne s tátou, natož s chlapem.." podíval se na mě podezřívavě.
"Nejsem těhotná, teda aspoň bych být neměla.." viděla jsem jak si oddychl. Ale ne úplně..
"Jak to myslíš, že bys neměla být?"
"Nechceš tu řešit moje ženský problémy, že ne...." tak teď je mi fakt trapně. Menses tady s taťkou fakt řešit nehodlám.. No moment.... Kdy jsem měla naposledy.. Cože? Včera jsem... No kruci.. Ale snad to nebude tak hrozný, kondom jsme měli vždycky... Doufám že je to jen spožděné.. táta se na mě díval na náhlé změny v mé tváři...
"Nevím, jestli to chápu dobře, ale doufáš že nejsi těhotná... Myslím že by jste si s Igorem měli co říct.. Mám ho tu zavolat?"
"Můžeš...." Igor se flákal trvala snad celá věčnost než tu přišel. Když už stál ve dveřích táta se vytratil..
"Jak dlouho spolu nebudem mluvit?"
"Neviem..."
"Hm.. Fajn... Tak.. Můžu znát aspoň důvod proč spolu nemluvíme?"
"Neviem..."
"Takže se může jeden druhému omluvit... A zase můžeme být normální?"
"Neviem..."
"Víš vůbec něco?"
"Neviem..."
"takže jinou odpověď z tebe asi nedostanu.. No dobře.. Ale na jednu otázku chci znát odpověď, ale ne NEVIEM, buď ano, nebo ne.. A hlavně pravdu.. V.. Zhruba posledním měsíci.. Nepraskl nám.." ani jsem to neztihla doříct a viděla jsem jak sklipil oči a nasucho polkl.. SAKRA! Bude malér.. Jestli už není..
"Dúfal som, že to bude dobré.." bylo mi mdlo. Sakra! Stála jsem uprostřed kuchyně, neměla jsem čeho se zachytit. Skokem stál u mě a už mě podpíral..
"Takovou starost si dělat nemusíš, nic není jisté.. A tohle by nebyla tvoje starost.."
"Jak to myslíš? Že by to nebola moja starosť?.. Ty si spala ešte s niekým.....?"
"Nikde není psáno, že nesmím.." zahrála jsem to do autu...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama