Hlasuj v soutěži Nej úsměv členů TP ☺..

»Výlet zvaný Slovakia« 34!

24. ledna 2011 v 21:02 | Nia*Nici [Nicooletka] :-* |  * Výlet zvaný Slovakia *
»Výlet zvaný Slovakia!«
díl 34.
-s názvem Rozhodnutí.


"Dceruško, pusť to.. Netahej se s tím.. Mám tě rád.. Užijte si to tady.. A pište mi, holky!.. Jéžiš mě bolí hlava…. Jo už jdu..!! Opatrujte se.. A ty se mi hlídej.. No vlastně, Igore, hlídej mi ji tady.."
"Jasne," usměje se Igor na taťku "budem ju opatrovať už naveky.."
"Ahoj tati, dobře doleť.. A až tam budeš hned nám napiš!" brečím.
"Fakt tati.. Nezapomeň na nás." Ještě taťku líbnem na líčko a táta už jede taxíkem na letiště.
"Fíha, chalani, producent nás bude nenávidieť.. Už len pre to, že sme zrušili toľko koncertov, ak sa len dalo.."
"Na viac, ty čakáš rodinu.. Už sa nám nebudeš venovať toľko čo predtým.."
"Ne, Romane, žádná rodina nebude. Přišlo mi to vúči tátovi nefér, ale to nemění můj názor. Zítra jdu k toktorce s definitivním rozhodnutím. A to s takovým, že půjdu na interrupci.. Tečka."
"Miláčik.. Nie.. Už som si myslel, že.. Prečo to robíš?"
"Už jsem ti to říkala.. Ty máš Paranoidy.. Starosti kolem nich.. Já školu, každý jsme odjinud.. Tohle prostě nejde.."
"Prečo by to nešlo? Môžeš sa prestehovať ku mňa.. Ty to vieš, tvoj ocko to povedal sám.. Paranoidy by sme zvládli tak aj tak.."
"Půjdeštam zítra se mnou?"
"Aby si sa rozhodla na poslednú chvíľu si ty detičky nechať?"
"Třeba jo.." chci aby tam šel se mnou. Ale mé rozhodnutí to nezmění...
Další den už přichystaná, rozhodnutá, vyrážím společně s Igorem do čekárny. Když sestra zavolá mé jméno, pořád jsem pevně rozhodnutá. Igor šel se mnou i do tzv. sesterny.
"Slečno, dnes s přítelem?"
"Ano.." šla jsem rovnou k doktorce. V sestřiných očích jsem zahlédla trochu úlevy.
"Dobrý den, slečno, ráda vás vidím.. Doufám, že jste se rozhodla správně." Vítá měs úsměvem doktorka.
"Dobrý.. Paní doktorko, doufáte správně. Ovšem já doufám, že obě bereme za správné rozhodnutí totéž.." upřeně se na mě dívá, očekává, co řeknu.. Nebudu to prodlužovat. Ale.. Něco mi napovídá, že bych s tou odpovědí měla počkat. Proč? Jsem přece rozhodnutá.. Izabelo neblázni.. Moje rozhodnutí je totam, a najednou nevím, co jsem to chtěla říct.. Ty slova mi uvízly v krku.
"Zaslechla jsem, že tady jste s přítelem.. Troufám si říct, že s tatínkem.. Takže i věřím, že by jste nežádala takový doprovod, pokud by jste se rozhodla jít na interrupci.."
"Věřte tomu, že do této chvíle jsem byla rozhodnutá tam jít.. Ale.. Když ho vedle slyším.. Takmu nemůžu říct, že jsem vám to vážně řekla.. Mohla by jste mi prosím, vypsat těhotenskou kartičku?" vidím, jak se doktorce rozzářily oči. Je velmi přesvědčivá.. Už se vrhla po šuplíku a vytahovala z něj růžovou kartičku. Zepředu byla nějaká slečna, s krásným kulatým bříškem.
"Tak čo tvoje rozhodnutí?" okamžitě se mě Igor zeptal, aniž bych zavřela dveře od ordinace.
"Asi tě zklamu.." s úsměvem na tváři mu mávám s růžovou kartičkou před očima
"Čo to je? Nie aké potvrdenie?" řekl zklamaně
"Ne. Těhotenská kartička." Sestra už věděla která bije, hned jak jsem ji vytáhla. Igorovi to došlo o něco později. Okamžitě ke mě skočil, anižby vnímal nějaké diváky a obejmul mě, dá se říct skoro po medvědím.
"Dost, nebo nás všechny rozmačkáš.." směju se.
"Prepáč, miláčik.. Ja.. Neviem, čo povedať.."
"Každopádně to před Romančatama zahrajeme opačně." Mrkla jsem na něj.
"Ak si prajete, moja slečna.." řekl mi a dal mi pusu sladkou jak jahoda. Sestra celá červená se smála.
"Takže naše paní doktorka zase uměla přesvědčit." Usmívala se na nás. 
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama