Hlasuj v soutěži Nej úsměv členů TP ☺..

»Výlet zvaný Slovakia« 37!

24. ledna 2011 v 23:12 | Nia*Nici [Nicooletka] :-* |  * Výlet zvaný Slovakia *
»Výlet zvaný Slovakia!«
díl 37. [POslEdnÍ]
-s názvem Vánoční překvapení.


Když jsme míjeli ceduli s nápisem BRATISLAVA, dostal se mi takový zvláštní pocit do žaludku. Takový příjemný. Už se nemůžu dočkat až ho zase uvidím.. Zastavily jsme přímo před vilkou. Už je tma, takže pokud nás kluci viděli, pochybuju, že by nás poznali. Zvoníme. Zvoníme. Zvoníme…
"Dobrej večer, sle…" otevřel Paťa.
"Pššt! Nevíš kdo jsme.. Zavolej nám je.."
"Igooooor! Romaaan! Máme tu ty kurvy, čo ste si zaplatili.."
"Čo? To bude asi omyl, Paťko.." zavolal Igor.
"V tým prípade tu pôjd.. Aj Roman.." s dupotem seběhli schody.. Když nás vidělí málem jim vypadly oči z důlku.
"Šťastné a Veselé!" skočila jsem mu kolem krku.
"Co.. Jak.. Nemáte být v Americe?!" Igor skoro brečí.
"Ne, to byla jen záminka, aby vás nenapadlo totéž co nás, a aby jsme se náhodou neminuli někde na dálnici." S Igorem jsme stále v medvědím obětí.
"Prepáč, nech ťa roztlačím.." povolí sevření
"Chyběl jsi mi, víš to? Konečně budem spolu! Už pořád!"
"Vy sa tu sťahujete? Áno! Roman, počul si? Ja som najšťastnejšie človek na tejto planéte!.."
"Vážne?! Ja ťa ľúbim, miláčik!" obejmul Romanu.
"Počkej! Nebo mu ublížíš..!!" zastavila ho. Ano, ten její nenápadný polštář pod břichem vypadá přesvědčvě.
"Čo? Igor! Tak aspoň ja budem otec! Zas dôvod k oslave!" vybuchla jsem smíchem.
"Hele, to nás ani nevezmete domů? Věci máme zatím v autě, ale.. To zatím nevadí." Dám Igorovi pusu. Zašeptá mi: "Romana to ví?" načež mu odpovím 'ne..ale dnes večer jim to řekneme'
dokonalá příležitost na cucflek. Hned to udělám.
"Au!" zaúpí.
"Hehe, to máš za ty cucfleky.." vyplázla jsem jazyk.
"Fanynky budú závidieť."
"Já na ně budu žárlit!" smějeme se. Ruku v ruce jdeme po schodech, divím se, že se tam vejdem, v obýváku Pavol hned na nohách běží k nám obejme nejdřív mě, pak Romču.
"Som rád, že si to rozmyslela, Izi.. Nebol dobrej nápad.." odmlčel se a podíval se na Romču "no teba tiež nejako.. Narástlo.. Bruško, čo?" Romča vybuchla smíchy. Vytáhla si zpod trička polštář
"APRÍÍÍL!"
"Miláčik, ja už som si myslel.." řekl Roman. Už jsme seděli. Roman přinesl šest skleniček a šampus.
"No.. abych to ulehčila, pokud vy dva budete chtít, jedno si od nás můžete půjčit.. Myslím, to dítě.. Já nechci, díky." Mrkla jsem na Romana. Nevím, jestli to někdo pochopil hned, každopádně asi po dvou minutách hromového ticha se ozvalo..
"Néééé! Sestro! Tys mi celou tu dobu lhala! A ještě jak jsem setě ptala, tak ty néé!! Tak proto jsi tak rychle utíkala od těch holek! V tom Frýdku Místku! Protože něco takového říkaly! Ty jedna herečko! Gratuluju vám!.. Ale vlastní sestře jsi to říct mohla!"
"Nemohla." Usmála jsem se na ni. "Protože by to nebylo Vánoční překvapení. Je Štědrý večer! Kde máte stromeček? Už tu byl Ježíšek?" kluci se zvedli a zavedli nás do zkušebny. Tam se tyčil strom jak hora, i slepý by ho viděl. Pod stromem mega dárky. Teď tam ještě deset přibylo. Já pro všechny, sestra pro všechny.
"Ale my pre vás nic nemáme
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama