Hlasuj v soutěži Nej úsměv členů TP ☺..

Sen v realitě - 4. díl

2. února 2011 v 16:37 | Nia*Nici [Nicooletka] :-* |  * Sen v realitě *
Seznámení.


"Ahoj, Roman! My sme sa dlho nevideli, naposledy včera na skúške, že? .. Jé, tvoj nový úlovok? Ako sa voláš a prečo tu máte takú tmu? Mmm intimčo hej? Roman, to nie je tvoj vkus, čo sa stalo? Vystriedal jsi Baru?"
"Jaro, sklapni, to je moja sestra. Je to dlhý príbeh, nechce sa mi to vysvetľovať. Žiadne narážky, hej?"
"Dobre. Ak sa voláš?"
"Laura, těší mě."
"Kde ses tu vzala, hm?"
"Dlouhý příběh. Nechci to rozebírat.. Hele nechcete jít vedle.."
"Nie, tvoja prítomnosť mi robí dobre."
"Jaro sklapni, zaprvé je to sestra od Romana a zadruhé, máš tu Lenku nie?" ozval se Miro.
"Dobre, dobre, už som ticho."
"Hele vážně, nechcete jít vedle? Já bych tak trochu chtěla spát."
"Holka, veď je len pol desiatej, to už chceš ísť spať?"
"Ano, chci, Jaro, chci jít spát."
"Dobre, takže my môžeme ísť do klubu, nie?"
"Tak bežte, ja tu zostanem, keby náhodou niečo potrebovala."
"Díky, ale nemusíš tu zůstávat, Romane. Já chci stejně jít spát."
Nie, sestra, já tady chcem zostať. Sama sa nedopravíš ani sem do kresla. Keby si náhodou niečo potrebovala, tak budem vedľa. Všetci môžu ísť trebárs do klubu. Ja tam nemusím ísť."
"Dobre, Lásko, tak ja pôjdem s nimi, neva?" promluvila Barka a Roman kývnul. Za půl hodiny odešli.
"Romane?"
"Deje sa niečo?"
"Ne, já jen.. Jak se vlastně jmenuje ta Barka?"
"Barbara. Ale každý jej hovorí Barča, Barka, Bára. Je to moja priateľka. Je mi dvadsať päť, chcem si ju vziať, ale nehovor jej to, jasné?"
"Neboj, neřeknu."
"Ty si mi trošku zmenila plány, takže to ešte počká. Mesiac to počká. Do mesiaca sa určite zpravíš, potom zájdeme do nemocnice, na políciu a môže byť svadba. Čo ty na to?"
"Ne! Já na policii nepůjdu!"
"Dobre, prepáč, to bol len návrh."
"Ty promiň. Zase ten můj výbuch."
"To neva, já to chápem."
"Dobře." Zase bylo ticho. Nějak jsem nemohla spát. Bylo to sice pohodlné. Bylo tam teplo. Měla jsem přikrývku. Byla tam tma, tak jak jsem byla zvyklá. Proč nemůžu spát? "Romi?"
"Áno?"
"Já jen.. Zkus trošku přidat světla. Ale jen trošičku."
"Dobre." Šel k vypínači a asi o půl centimetru pootočil kolečkem.
"Ještě trošku můžeš." Poslušně ještě trošku přidal světla. "Díky. Musím si zvykat na světlo. Až se ráno probudím, tak mě zaslepí světlo jako dneska ráno a nebudu schopná otevřít oči."
"Šialené. To tam bola vážne taká tma?"
"Ano. Ale díky tomu jsem se dostala ven. Kdybych tu díru dolovala za světla, asi by mi na to přišel ještě ten den kdy jsem začala. A byla bych tam doteď. Nebylo jednoduchý tam žít, víš. Napila jsem se něčeho jen jednou za týden. Vyjímečně to bylo pět, nebo čtyři dny.Podle jeho nálady. Jedla jsem.. Já vlastně nic nejedla. Vždycky mi něco natlačil do krku. Představ si to.. Zázrak byl, že jsem přežila další den…. Že jsem tady...
To je pro mě jako dokonalý sen."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama