Hlasuj v soutěži Nej úsměv členů TP ☺..

Sen v realitě - 5. díl

3. února 2011 v 12:45 | Nia*Nici [Nicooletka] :-* |  * Sen v realitě *
Rosemaid.


"Prepáč." Omluvil se a zvedl telefon. "Čo, Tamási?..Áno. Sú v klube.Nie. Z mojou sestrou. Na dľho. Hej. Zatiaľ."
"Kdo to byl?"
"Kamarát z kapely." Nějak se neštval s odpovědí. Mírně se na mě usmál. "Príde sem.. Neva?" zeptal se nejistě.
"Neva, bude fajn někoho zase poznat." Zeširoka jsem se usmála.
"To som rád." Mrkl na mně. Za necelých deset minut někdo zvonil.
"Čau! Kamarát! Ako sa máš? Kde máš tú sestru? Chcem ju spoznať!" zachichotal se 'kluk' který vešel do verandy.
"Tamás! Brzdy!
Hoď si tam spiatočku, áno?
Je to moja sestra a až ju uvidíš, pochopíš prečo mám o ňu taký strach!"
"Prepáč, Roman, už sa ťa bojím!" zachichotal se.
"Hehe, veľa smešné.." řekl ironicky Roman. Do obýváku přišel slabý průvan a těsně za ním vešel ten Tamás.. Typla bych tak metr sedmdesát výška, nedokážu odhadnout, jestli hubený, protože má takové zajímavé plandavé triko, Krátké vlasy, barva.. Blond to není, ani světle hnědá.. Když tady mám tmu, tak nedokážu rozeznat barvu očí, ale myslím, že jsou hnědé.
"Ahojky, kočka. Ako sa voláš? Já som Tamás." Přišel ke mně a natáhl ruku. Moje přehnané reflexy zase všechno pokazily. "V pokoji, já ti nič neurobím.." stáhl ruku a bez vyzvání si sedl vedle mě do křesla.
"Promiň.. Moje přehnané reflexy.. To je na dlouho.. Jsem Laura." Povytáhla jsem koutky rtů do malého úsměvu.
"Roman, nikdy si nepovedal, že máš sestru!"
"Prepáč, Tamás, já za to nemôžem, nikdy si sa ma na rodinu nepýtal." Pokrčil Roman rameny.
"Hehe, paráda! Ďakujem ti, že si mi niečo povedal, ty, Laura, máš chalana?"
"Tamás, drž zobák!"
"Romane, mohl bys prosímtě zas přidat světla? Asi jak předtím, díky.." přerušila jsem je z hádky. Roman skočil a už bylo o něco lepší světlo. Trošku bolí oči, ale to si budu muset zvyknout, radši si nebudu stěžovat.
"Laura?" podívala jsem se směrem Tamás. "Tak čo? Máš chalana?"
"Tamás! Drž zobák! Viem, že je to presne tvoj typ, ale teraz poď vedľa, vysvetlím ti to, čo ty na to?"

"Hm, dobre." Podíval se na mě, zvedl se a následoval Romana. Zavřela jsem oči a zkoušela jsem usnout. Nakonec se mi to povedlo.
"Dobré ráno, Birkuška." Pozdravil mě někdo. Otevřela jsem oči a takový šok! Světlo! Musel a jsem zamrkat.. Bolí mě oči, ale dokážu je mít otevřené. Ruka mě šíleně bolela taky!
"Dobré.." pozdravila jsem. V obýváku sedělo šest lidí - Bára, Lenka, Roman, Jaro, Miro a někdo, koho neznám.. Nejblíž ke mně seděl Roman a hned vedle něj ten neznámý.
"Prepáč, Laura, volám sa Miro Bitomsky."
"Ahoj." Další Miro? Hm, dobře. Tak tedy Miro mě zdravil. Jakže mi to řekl? Birkuška? "Jakže jsi mi to řekl?"
"Birkuška. Prepáč, vadí?"
"Neva, protože zatím nevím, co tím myslíš." Všichni se zasmáli. Paráda. Zas nevím o co jde.
"Jsi sestra Romana, nie? Roman Birkuš, Laura Birkušová. Birkuška."
"Aha.." už chápu.
"Laura, Predstavujem ti kapelu Rosemaid." Řekl Roman. Uvědomila jsem si, že ani nevím, kdy Tamás odešel, nebo jestli vůbec odešel..
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama