Hlasuj v soutěži Nej úsměv členů TP ☺..

Sen v realitě - 7. díl

10. února 2011 v 1:15 | Nia*Nici [Nicooletka] :-* |  * Sen v realitě *
Úraz...


"Roman, ale pochop, ona nie je malé dieťa, už je skoro plnoletá, nemôžeš ju proste vziať na ruky a len ju niekde odniesť.. To sa nedá.."
"Miro, ale pochop ty, že ja mám o ňu strach. Vidíš vôbec ak vyzerá? Vypadá ak by vstala z mŕtvych.."
"Dobre, ale práve preto ju nemôžeš nosiť. Pochop, ona bežala päť kilometrov.. Ona má nohy silné."
"To bol len inštinkt, vieš? Keby si prežil to, čo ona, tak by si tiež ubehol päť kilometrov."
"Práve o to tu ide. Ak to bol inštinkt, tak ju nechaj riadiť sa inštinktom. Ona chodiť vie."
"Prečo sa o ňu tak staráš, hm?"
"No.. Myslel som, že už ti to došlo.. Až to pochopíš, daj mi vedieť.." slyšela jsem, jak mluvil Roman s Mirkem na chodbě. Vím, že poslouchat se nemá, ale ty tři kroky udělám tam i zpět. Když domluvili vrátila jsem se na původní místo. Právě včas. Ještě jsem ztihla vzít do ruky ovladač od rádia.
"Mirko, pomůžeš mi prosím?"
"Áno..." Roman se na mě podíval.
"Prečo nepovieš ma..?"
"Miro je blíž.." vymluvila jsem se.. Podal mi ruku, ale já se o ni neopřela, postavila jsem se sama. Koukal na mě s údivem.
"No teda.. Neverím vlastným očiam.. Ani neviem, či chceš vôbec pomoc, alebo ma chceš odtiahnuť preč." Řekl s úsměvem na tváři. Musela jsem se taky usmát.
"No, vlastně obojí." Zamrkám na něj.
"Myslím, že som práve niečo pochopil.." prohodil Roman.
"Práve si mi dal vedieť, že si to pochopil, lebo to je niečo iné?"
"Můžete mi to vysvětlit?" stále na nohách jsem jim skočila do řeči. Roman se k dalším slovům moc neměl, tudíž jsem pochopila, že pochopil něco, co mi ušlo. Je to to, o čem se bavili v kuchyni. Je to ten důvod, proč se o mě tak Mirko stará. Ale já ho pořád neznám..
"To je jedno.. Idem?" podíval se na mě Mirko. Kávla jsem a udělala krok. Trošku jsem zabalancovala, ale i kdybych padala, tak nedopadnu, v tom okamžiku mě Mirko držel.
"Dobrý.. Nespadla bych." Řeknu a on mě zase pustí. Do kuchyně už dojdu jako normální člověk, přes chodbu už mě začíná bolet ta stará ranka nad kolenem, ale to mě bolí vždycky. U koupelny už to i pálí, což nikdy nedělalo. Sice to neříkám, ale můj výraz mě prozradil.
"Bolí ťa niečo?"
"Ne.. To je v pohodě.." pokusím se o úsměv.
"Fakt? Nevyzeráš dobre.."
"Jo, to je OK.." otevřu dveře od koupelny a směřuji si to k záchodu. Rána štípe fakt šíleně. Podívám se na příčinu. Aaa.. Fuj! Něco s tím mám.. Mám to říct? Umyju si ruce. Neeee.. To fakt hrozně štípe. Asi to řeknu..
"Mám problém.. Koukej." Ukážu na ránu nad kolenem. Myslím, že ho pobavil pohled na moje stažené kalhoty, ale když se podíval na tu hnusnou žlutou tekutinu, co mi z té ranky tekla, úsměv ho přešel.
"Čo si robila? Vypadá to šialene!"
"Já nevím." Přiznám popravdě.
"To máš ešte od tej doby čo..." nedořekl to
"Asi.."
"Barka? Si hore?" zavolal na schody
"Hej, som, prečo?"
"Príď nadol.. Máme úraz.." dívá se na mě jakoby ho to bolelo více, než mě.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama