Hlasuj v soutěži Nej úsměv členů TP ☺..

Sen v realitě - 8. díl

10. února 2011 v 1:35 | Nia*Nici [Nicooletka] :-* |  * Sen v realitě *
Co to vyvádím?!


"Uaaa… Prečo si nám to neriekla?" ptala se Barka
"Myslela jsem, že to je zbytečné, že vás bude zajímat hlavně ta ruka.."
"Ta noha môže byť horšia než ta ruka, to mi ver.. Musíme do nemocnice.."
"NE!"
"Už nevypadáš tak hrozne.. Prosím ťa.. Keď tam teraz nepôjdeš, môžeš o tu nohu prísť.."
"Já nikam nepojedu! Zbláznila ses?! Prostě NE!"
"Kvôli Romanovi.. Je to tvoj brat!"
"Vy mě nechápete.. On si mě najde.. On půjde sem, on půjde do nemocnice.. On si mě najde!" brečím.
"Dobre.. Neplač.. Dobre.." uklidňuje mě Mirko..
"Zájdem za Romanom.."
"Ne!" nepřeju si to. Ta jeho pečlivost mě přivede leda do hrobu. Když jsou tak strašně pečliví tihle dva, Roman by mě vzal, nasedl by do auta a vůbec by se o tom nebavil.
"Ale ak inak ťa do tej nemocnice dostanem?"
"Ja viem.. Nechaj Romana byť.. Vezmi ho niekam preč.."
"Co chceš udělat? Mirko!"
"Zavolám sanitku, vysvetlím im to.. Niečo si vymyslím.. Ak budem musieť, tak je podplatím.."
"Nemůžeš za mě utrácet tvoje peníze.. To nejde.."
"Dobre, ak chceš ísť do nemocnice.."
"Ne!!"
"Tak ma nechaj.. Treba je nebudem musieť podplácať.. Barka, choď za Romanom.. Keby niečo, tak je Laura v mojej izbe.. Treba že spí. Hej?"
"Dobre.. Na jak dlho ho mám vziať?"
"Tak dlho, ak to pôjde.."
"Dobre.. Roman?!" Mirko mě vzal do náručí a odnesl k němu do pokoje. Sama bych nevstala. Položil mě do postele. Vstal a chtěl odejít.
"Mirko?"
"Áno?" zastavil se a otočil se na mě.
"Zůstaň tady.." nechápavě se mi díval přímo do očí. "Pojď sem.. Já.. Nechci tu být sama.." přišel ke mě a sedl si vedle mě na postel. Zdravou rukou jsem vyhledala jeho ruku. "Děkuju." Pořád se na mě díval tím nechápavým pohledem.
"Prečo.." uhl očima. "Je to také ťažké.."
"Cože?" sedla jsem si
"Vieš ja.."
"Psst..." pustila jsem mu ruku a dala mu prst na rty. Přitáhla jsem si ho k sobě blíž.. Dala jsem mu pusu.. Čekala jsem, co udělá. Opřel mě o stěnu a posunul se ke mě blíž. Byli jsme necelých deset centimetrů od sebe. Opatrně zrušil veškeré místo mezi námi. Jeho horké rty se dotkly těch mých. On žádal něco více, zůstal tak ode mě centimetr. Pootevřel ústa a čekal. Teď to nesmím zkazit. Přiblížila jsem se o ten centimetr. Jeho jazyk si pohrával s tím mým. Ani jsem si nevšimla, že mě položil na postel a začal mě líbat na krku. Tohle jsem viděla ve filmech a nechci aby to pokračovalo.. "Prosím.. Ne.." okamžitě se odtáhl. Se slzama v očích se na mě podíval.
"Prepáč.." a chtěl se zvednout.
"Neodcházej.. A neomlouvej se.. Omluvit bych se měla já.." zakýval hlavou.
"Nie.. Ja.. Nechal som sa uniesť.. Nemyslel som to tak.."
"já vím.. To nevadí.. Chtěla jsem aby se to stalo.. Ale nechci abys udělal něco co..." sklopila jsem oči.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama